Anotace: Každý člověk v sobě nosí svoji vnitřní osobnostní schránku, která je mu vlastní stejně tak, jako prsty na ruce. Osobnost v nás dřímající nám navenek aktivuje vzorce chování, kterými se prezentujeme v různých situacích. Někdy jsou to vzorce pro nás a pro druhé příjemné a jindy zase ne. Dnes je celá řada důkazů o tom, že dobré duševní zdraví je spojeno s dobrým fyzickým zdravím a naopak. To znamená, že u lidí s dobrým duševním rozpoložením existuje nižší riziko rozvoje závažných chorob, jako je například srdeční onemocnění, než u těch, kteří jsou vážně nebo chronicky nepřátelští, depresivní, nestabilní a úzkostní. Když známe vlastní osobnost a víme jaké vlivy na nás působí a co nám škodí, byli bychom sami proti sobě, pokud bychom bezhlavě hleděli dopředu a neuměli jsme se zastavit a vnímat sami sebe, naši podstatu, kdo jsme a proč se chováme tak jak se chováme.
Koncepce typů osobnosti ve vztahu k zátěži a ke zdraví
Lidské pohnutky jsou aktivovány vnitřním osobnostním nastavením jedince. Zatímco někdo vnímá být válečným reportérem za vzrušující dobrodružství, jiní to vnímají za něco stresujícího a nebezpečného. Někteří reagují na zátěž emočně, jiní situaci bagatelizují. Dokonce i lidé se stejnými zkušenostmi a schopnostmi se mohou lišit ve svých reakcích na stres na jednom pracovišti. Osobnostní typ člověka má tedy vliv na jeho chování, jednání ale i prožívání a často určuje i to v jaké intenzitě dopadá na psychosomatické prožívání a stres. Daná odlišnost je na základě určitých osobnostních atributů. Podle pětifaktorové teorie osobnosti disponujeme s pěti nejzákladnějšími osobnostními faktory. Patří sem citlivost a míra emočního prožívání. Náklonnost k druhým lidem, touha jim pomoci. Disciplinovanost, pravidelnost, pořádkumilovnost. Společenskost, kreativita a energetická vitalita. Poslední je otevřenost k novým zkušenostem, kam spadá i motivace a touha ovládat sebe, druhých ale i třeba celý svět. Základní osobností předpoklady nám určují, jaké budeme mít vzorce chování, pokud nastanou nějaké těžkosti. Lidé se zvýšenou citlivostí neboli emocionalitou mají při zátěži úzkostnější reakce. Jsou více nestálí, stále se jim vše honí hlavou, prožívají ještě neproběhnutou akci tak, jako by se již stalo. Mívají velké obav, strachy ale i úzkosti o své blízké, rodinu a přátele. Tito lidé se ani vnitřně necítí komfortně, mohou pociťovat vnitřní napětí, poruchy spánku a podrážděnost. V opačném případě ti lidé, kteří mají nízkou emocionalitu, jsou o mnoho stálejší a při zátěži jsou spíše sledovatelé dané události, než aby situaci prožívali. Avšak mohou dost často situace bagatelizovat a doplatit na nepřipravenost pokud se situace vyhrotí a budou muset aktivně a rychle něco řešit. Další osobnostní faktor, který sehrává roli při zátěži je míra otevřenosti vůči zkušenostem. Rozdílnost aktivace tohoto faktoru může společnost rozdělit do dvou skupin. Zajímavou teorii na toto téma napsal již v roce 1966 Julian Rotter, který vydal studii pod názvem Locus of Control. Tento pojem označuje skutečnost, do jaké míry jsou jednotlivci přesvědčeni o tom, že jsou schopni kontrolovat a ovládat výsledky své činnosti. Týká se rozdílů mezi přístupy lidí k těžkostem či krizi. Na základě toho, jaký jednotlivec zaujímá postoj k problému, můžeme rozdělit lidi s interním a externím Locus of Control. Lidé spadající do interního locus of control vycházejí ze sebe, z vlastních schopností, dovedností a možností. Tato skupina lidí věří, že výsledek jejich činnosti je závislý na jejich činnosti. V pětifaktorové teorii jsou to lidé s vysokou otevřeností vůči zkušenostem. Podle Rottera jsou lidé s interním Locus of control schopni zvládat stres lépe.
Lidé spadající do externího locus of control mají za to, že jejich úspěchy či nezdary jsou ovlivněny a vyvolány vnějšími vlivy. Lidé s externím locus of control předpokládají, že se situace vyřešení sama nebo bude vyřešena zásahem někoho či něčeho jiného. Sem spadají lidé s nízkou hodnotou otevřenosti vůči zkušenostem.
Lidé s extermín Locus of control si ve střetu s problémy připadají bezmocní a frustrovaní. Jsou to lidé s výše popsanou vyšší citlivostí a emočním prožíváním, dopadají na ně okolní stresy a pocity nejistoty, neuchopitelnosti situace až bezmocnosti. Jejich strach z toho, co bude je pohání k tomu, aby byli připraveni na nejhorší.
Jak již bylo zmíněno, lidé s interním Locus of control jsou schopni zvládat stres lépe. Tím, že jsou přesvědčeni že výsledek je závislý na jejich činnosti, mají tendence více riskovat a umí se pouštět i do zdánlivě nebezpečných situací.
Poté jsou tady další osobnostní faktory, které v zátěžových situacích hrají důležitou roli. Jedná se o náklonnost k druhým lidem. Pokud se jedná o osobnost s vysokou náklonností, tyto osoby mají tendence pomáhat druhé, udělají cokoli, aby přispěly k zachránění situace. Lidé se nízkou náklonností, jednají spíše sobecky, mají tendence zajistit sami sebe, ale neřeší intenzivně ty druhé. Také sehrává roli disciplinovanost. Lidé, kteří mají vyšší hodnotu ve faktoru disciplinovanost jsou ukázněnější, dodržují více pravidla než ti, kteří jsou v hodnotě nižší. Ti jsou více volnomyšlenkáři, neradi dodržují řád i pravidla a když už musí, tak hledají cesty, jak pravidla obejít.
Zajímavou koncepci osobnosti ovlivňující zdraví přinesl ke konci 19 století německý lékař Dusche, který upozornil, že řada jeho pacientů s ischemickou chorobou srdeční vykazuje výrazné příznaky nadměrného zaujetí, výrazným hlasem, sebevědomého a dominantního projevu. Na jeho teorii následně navazovali další lékaři a psychologové, kteří poukazovali na rozdíly. Tento typ chování pojmenovali jako typ A který je úzce spojen se psychogenními situacemi. Hlavními podklady pro teorii typu A se staly dvě studie a tou byly Western Collaborative Group Study ” a “ Framingham Study “. Výsledky ukazovali, že tyto osoby mají výraznou orientaci na soutěživost, dosahování výkonu. Dost často si stěžují na nedostatek času. Mají vysoké pracovní tempo a stále mají pohnutky k činnostem, které se jiným mohou jevit jako neadekvátní k situaci či potřeba v daný okamžik. Mívají dosti často tendence přebírat kontrolu nad okolním děním ale i nad vedením dalších osob v jedné domácnosti či v pracovním prostředí. V krizových situacích mají tendence rychle jednat, mají pocit, že bez nich nebude nic fungovat a musejí se angažovat. Lze zde vidět podobnost s teorií Locus of Control interním typem. Podle dalších studií se většina autorů shodovali na tom, že chování osob typu A se vyznačují společnými projevy a tím je soutěživost, zvýšená hostilita, iritabilita agrese a nižší tolerancí k frustraci. Tato konstelace se vžila jako AHA syndrom (anger, hostility, aggression) podle C. Spielberga.
Chování osobnosti v opačných charakteristikách jak je tomu u typu A, dali autoři teorie označení osobnosti typu B. Tito jedinci se vyznačují klidným trpělivým chováním. Nepreferují napětí ani soutěživost. Snaží se udržovat dobré společenské vztahy. Mívají většinou na vše dostatek času a preferují vlastní koníčky, relaxaci, než honičku za něčím, co se jim jeví jako nedůležité. Tito lidé mají v porovnáním s typem A mnohem menší riziko kardiovaskulárních a koronárních chorob. Netrpívají na vysoký krevní tlak a další psychosomatické choroby.
Koncepce C typu osobnosti, o které se někdy hovoří jako o Cancer typu chování byla odvozena z množství retrospektivních ale i prospektivních studií. V literatuře byla rozvíjena psychology H.R.Eysenck a R. Grossarth -Maticek. Označovali ji za chování ke kterému se váže biopsychosociální vzorec rizika nádorových onemocnění. Tyto osobnosti mají sklony k popírání vlastní skutečnosti, často potlačují emoce, zvláště ty negativní, jako je hněv, ale také úzkost. Neradi jdou do konfliktu, proto se jim snaží vyhnout, nehádají se a spíše jsou raději v submisivní pozici vůči druhému a dost často jsou závislí na dominantní osobě.
Autoři Baltrusch, Stangel a Titze roku 1991 hovořili o tomto typu jako o osobnosti s patologickou roztomilostí, či příjemností. Velmi často jsou nadměrně ochotní, jsou až příliš trpělivý s podřizováním vlastních potřeb na úkor jiným. Tito autoři se domnívají, že vyhýbání se stresorům, ale hlavně jejich popírání, vede k oslabení odolnosti organismu vůči karcinogením vlivům.
Poslední typ chování označený jako typ D přináší belgický psycholog roku 1991 . Denollet.
D v tomto případě má znamenat ,,distressed“ a osoby tohoto typu jsou charakterističtí k prožívání emocí, ale současně i potlačováním exprese těchto emocí, které souvisí s chováním v sociálním prostředí. Denollet roku 2002 našli pozitivní korelaci s pětifaktorovým modelem osobnosti. Promítnutí typu D ukázalo, že negativní afektivita pozitivně koreluje s emocionalitou a negativně s disciplinovaností, náklonností a extraverzí. Sociální inhibice koreluje pozitivně s emocionalitou a negativně s extraverzí a disciplinovaností. Po těchto studiích bylo závěrem, že osobnosti typu D jsou vystaveny čtyř až devítinásobnému riziku kardio-vaskulárních onemocnění. Spojují to s vlivem negativní afektivity a sociální inhibice, která je zodpovědná za zvýšení kortizolu na stres. Podle některých studií, mají osobnosti typu D také zvýšenou aktivaci imunitního systému a zánětlivých procesů (úroveň cytokynů) což může zatěžovat cévy v srdci a celém oběhovém systému. Tito lidé se neustále o něco strachují, cítí se být nešťastní. Velmi negativně a depresivně posuzují události dějící se ve svém okolí a prožívají chronické duševní napětí. Protože se osobnost typu D dostala i do oboru kardiologie, existují na posouzení této osobnosti různé typy psychodiagnostických dotazníků, které spolehlivě naměří míru úzkostlivosti dané osoby. Tyto dotazníky mají k dispozici psychologové a dnes se dají provádět i online. (Denollet, 2005)
Pojďme ale dále a je nutné říci, že i když jsme vlastníkem jakéhokoli osobnostního typu, i přes to můžeme dbát na to, abychom byli duševně zdraví. Dnes je celá řada důkazů o tom, že dobré duševní zdraví je spojeno s dobrým fyzickým zdravím a naopak. To znamená, že u lidí s dobrým duševním rozpoložením existuje nižší riziko rozvoje závažných chorob, jako je například srdeční onemocnění, než u těch, kteří jsou vážně nebo chronicky nepřátelští, depresivní, nestabilní a úzkostní. Když známe vlastní osobnost a víme jaké vlivy na nás působí a co nám škodí, byli bychom sami proti sobě, pokud bychom bezhlavě hleděli dopředu a neuměli jsme se zastavit a vnímat sami sebe, naši podstatu, kdo jsme a proč se chováme tak, jak se chováme. Co nám dělá špatně a co naopak máme rádi. Jak řeklo již mnoho myslitelů, život je teď a tady, naše myšlenky, naše strachy, naše obavy ale i radosti v jakékoli situaci, to jsme my, to je náš život a pouze my ho můžeme ovládat a měnit.
Zdroje:
Denollet, J., Rombouts, H., Gillebert, T. C., Brutsaert, D. L., Sys, S. U., & Stroobant, N. (1996). Personality as independent predictor of long-term mortality in patients with coronary heart disease. The Lancet.
Denollet, J. (2005). DS14: standard assessment of negative affectivity, social inhibition, and Type D personality. Psychosomatic medicine.
Denollet, J., De Jonge, P., Kuyper, A., Schene, A. H., Van Melle, J. P., Ormel, J., & Honig, A. (2009). Depression and Type D personality represent different forms of distress in the Myocardial INfarction and Depression–Intervention Trial (MIND-IT). Psychological medicine.
Eysenck, H. (1990). Biological dimensions of personality. In L. A. Pervin (Ed.), Handbook of personality: theory and research (244–276). New York: Guilford Press.
Flynn, K. E., & Smith, M. A. (2007). Personality and health care decision-making style. The Journals of Gerontology Series B: Psychological Sciences and Social Sciences.