Dnes už víme, že pláč mimika je komunikační akt ve směru k rodičům v návaznosti na uspokojení potřeby, kterou v daný moment dítě potřebuje. Celý vývojový proces novorozeněte je detailně a perfektně propracovaný a má návaznosti na další duševní, psychický ale i fyzický vývoj jedince. Komunikace je jednou z pěti nejdůležitějších faktorů naší osobnosti a přes to, ji umíme přehlížet.
Někdy se setkávám s rodiči, které svým dětem rozumí jakoby intuitivně a nemuseli dlouho přemýšlet nad tím, co jejich novorozeně vyžaduje. Jsou to ti rodiče bez traumatických stop z dětství, které se dokáží velmi dobře emočně napojit na dítě a otevřou se jim paměťové stopy jejich vlastního pláče z doby, kdy byly ještě novorozenětem. Mozek využije naplno obě hemisféry k tomu, aby pláč rozeznal. Setkávám se ale i s rodiči, kteří vlivem traumat, stresu a nedostatku času v životním koloběhu více používají logickou část mozku a hůře se jim vzpomínkami dostává do hlubokých paměťových stop a následně k dekódování pláče vlastního dítěte. Těchto rodičů začíná být čím dál více, protože jsme válcovaní životní rychlostí, shonem a nedostatkem času a peněz na všechny ty věci, co jsou nám nabízeny ze všech stran. Těmto rodičům stačí pomoci v naladění sluchových kanálků a mají stejnou šanci porozumět vlastnímu dítěti.
Vývoj řeči novorozence
Mnoho zdrojů věnující se této problematice uvádí, že první hlasový projev je křik. Jedná se o reflexní projev, který se v průběhu čtyř měsíců po narození vytrácí, neboť se vývoj řeči orientuje na vyšší mozková centra a řeč se stává profilovanější. První reflexy jsou u novorozenců průkazné již od prvního až pátého dne věku. A zhruba ve stejnou dobu začínají vznikat paměťové stopy, které podporují další rozvoj, jenž se nazývá dynamickým stereotypem. V překladu to znamená, že v tuto dobu si může novorozenec začínat pamatovat návyky, ale také zlozvyky. V tento moment také už funguje emoční složka osobnosti a neuspokojením reflexního podnětu začínají zárodky pro vznik traumat, které se mohou projevit po několikanásobném opakovaném neuspokojení vyžadované potřeby dítěte. Tato teorie také potvrzuje, že pláč dítěte a následná zpětná vazba může působit jako naučený vzorec komunikace v dospělosti.
Pokrmově trávící reflex je zaměřený na sání, polykání, vylučování a trávení. Jedná se o jeden z prvních reflexů a profiluje se již před narozením. Po narození je jedním z prvních silných reflexů pro uspokojení potřeby. U tohoto reflexu je specifický pohyb zadní části jazyka, kdy se tlačí na patro a vytváří tak možnost pro uchopení bradavky a sání. Pokud se nám reflex spojí s vydávaným zvukem z hlasivek, tedy s křikem, vzniká specifická vibrace, která se opakuje vždy ve velmi podobném tónu. Tak je tomu i u dalších reflexů, které jsou ve spojitosti s uspokojením potřeby a upozorněním křikem na to, že se něco děje.
Této problematice a spojitosti s uspokojením potřeby, reflexních projevů a hlasem se věnuji již od roku 1998, kdy jsem byla ještě na střední škole. Monitorovala a nahrávala jsem pláče miminek a zařazovala jsem se do jednotlivých kategorií. Vytvořil se mi tak soubor opakujících se specifických pláčů, které jsou po naladění uší pro kohokoli rozeznatelné. Naše identifikace zvukových vjemů je tak precizní, že jakmile slyšený zvuk umíme zařadit podle podobnosti slyšeného, máme vyhráno. Víme, co daný zvuk znamená. Věnovala jsem se tedy pojmenování reflexních zvuků tak, aby byly pro rodiče použitelné v praxi a rodiče hned věděli, co daný pláč jejich dítěte znamená. Je až neuvěřitelné, jak rychle začnou děti reagovat a postupem času se pláč skoro vytrácí. Vědí, že maminka přesně ví, co chce a není důvod se dále namáhat. Je sedm rozeznatelných reflexních zvuků, avšak publikovala jsem vždy jen pět, a to z toho důvodu, že už jednou došlo k tomu, že při prezentaci tématu na konferenci došlo k okopírování mé studie. Nikdo zatím však nerozeznal další dva reflexní zvuky, které jsou taktéž klíčové pro komunikaci v raném věku. Prvním ze zvuků, které nastupují jako první a o kterém jsem se již zmiňovala je, zvuk rozeznatelný specifickou hláskou a říká: „Mám hlad, chci něco cucat“. Druhý zvuk je ve spojitosti se zapojením reflexního systému břišní dutiny, kdy chce dítě vypudit nepříjemnou bublinu či tlak z bříška ven. Říká něco jako: „Potřebuji si odříhnout“. Třetí zvuk je ve spojitosti s reflexem únavy, je to podobné, jako když zíváme, a říká: „Mami jsem unavený, nemůžu spát“. Tato fyziologická potřeba dětí se v dnešním rychlém životním tempu začíná přehlížet. Maminky toho chtějí mnoho zvládnout a jejich ratolesti nemají dostatek času a klidu na odpočinek. Pokud dítě pláče, že je opakovaně unavené a není mu dopřáno klidu, začínají už zde zárodky poruch relaxace. Na tento reflex má také vliv i zvýšený podíl cukru v kojeném mléce, pokud se maminka s cukrem nehlídá, ale i v mléce umělém, kde jsou cukry přidávány. Stačí jen málo a to umět rozeznat, co vaše miminko potřebuje a podle intenzity opakované reakce je jasné, co se děje. Pokud dítě často přes den pláče, že nemůže spát, je potřeba něco změnit a většinou s maminkami docházíme velmi rychle na to, co to je. Další reflex je spojený i s bolestí a říká: „Mami tlačí mě bříško“, to v první fázi, poté přichází i bolest a pláč s měnící se intenzitou. Pokud se v prvních příznacích pomůže dítěti, intenzita se nezvýší a dítě tak můžeme ochránit od nepříjemných bolestivých stavů. Poslední z reflexů pětice, které jsem popsala i v mé publikaci Naučte se řeč vašeho miminka je“ „Mami, cítím se nepohodlně“ Je to velmi podobné, jak když máte na sobě kousací svetr, nebo botu, která tlačí. Dítě nám tak dává najevo, jestli mu je zima, či moc teplo, nebo chce třeba změnit polohu ležení.
Všechny z výše uvedených reflexů jsou projevy novorozeneckého a první tři měsíce kojeneckého věku dítěte. Většinou do konce pátého měsíce se základní reflexy integrují do složitějších komunikačních soustav a řeč přechází do složitějších operací. Dítě postupně mění intonaci, podle toho jak ji slyší ve svém okolí a více zapojuje znakovou řeč. Dítě se učí projevovat a komunikovat s okolím, čím více bude tato potřeba u dítěte podporována a rodiče budou ochotni naslouchat svému dítěti, tím lépe se později dokáže začlenit do společnosti a nebude se obávat a bát se kohokoli a na cokoli zeptat. A víme to všichni, i když si to mnohdy nechceme přiznat, že dobrá komunikace je část úspěchu snad ve všech životních oblastech. Dbejme proto na dobré komunikační základy a předejdeme tak mnoha problémům.
Literatura:
- Janov, A. Beyond Belief : Published by reputation books, LLC, 2016. ISBN 978-0-9862031-7-6
- Vaňková, Z. Naučte se řeč vašeho miminka: 2012. ISBN 978-80-260-2289-3
- Langmaier, J, Krejčířová D. Vývojová psychologie: Grada Publishing 1998. ISBN 80-7169-195-X