Pokud jsou emoce vyjádřeny, z biologického hlediska to znamená že biochemické látky, které jsou živnou půdou pro emoce, volně proudí tak, že všechny systémy jsou sjednocené a tvoří celek. Cílem všeho toho je udržet tok informací, neboli tok energie, přirozenou rovnováhu a fungování zpětnovazebního systému. Kdo z nás by tento stan nechtěl, nebo je nepřál svým dětem? Jsme tomu kolikrát blíže než si myslíme, jen je potřeba se chvíli umět zastavit a využít třeba somaticko - emocionálního uvolnění pro léčbu našich špatných pocitů, ale i špatných pocitů našich dětí.
Nedávno vyšel článek s názvem ,,Nový pohled na léčbu deprese“. Upřímná radost, že se konečně něco děje v léčbě těchto potíží dospělých, ale i dětí, však dlouho nevydržela. Ve článku se pojednávalo o tom, jak farmakologický vývoj jde kupředu a v posledních letech dostávají psychiatři do rukou sofistikovanější antidepresiva s dualistickým mechanismem účinku. Vše je velmi pěkně a popisně napsáno a srovnáno s novými možnostmi oproti současným antidepresivům. Bohužel se opět pohybujeme v rovině léčby příznaků již rozběhnuté deprese. Všechny léky chemického původu dělají totéž, mění chemické procesy exogenními látkami, které mají rozsáhlé účinky, z nichž mnohé nejsou zcela známé, s cílem změnit pocity, které nechtějí lidé mít. Jak jsem pojednávala v předchozím článku, deprese není příznakem virového nebo bakteriálního onemocnění. Nejde tedy o náhlé projevy stavu způsobeném příchodem bakterií či virů do těla. Jde o dlouhotrvající proces vznikající na začátku třeba pouhou myšlenkou a následnou změnou tělesné energie. Na základě myšlenky jsme schopni aktivovat hormony, které jsou pro nás buď přínosné nebo naopak. Pokud budeme svou mysl obracet k pozitivním myšlenkám, budou se aktivovat hormony, které nám umožní se psychosomaticky cítit lépe a naše buněčná síť nebude ve stavu blížícího se nebezpečí. Na základě těchto molekulárních pozitivních vibrací se nám vytváří pozitivní energie, která nás obklopuje, a dokonce se s ní můžeme podělit i s ostatními. K molekulárním pozitivním vibracím se ještě dostaneme, avšak co je to ta ,,energie“ o které se zmiňuje tolik alternativních léčitelů, kteří ji spojují s uvolňováním emocí a široce s konkrétními výzkumy o tom pojednává věda zvaná Eniologie? Podle západní lékařské terminologie je energie tvořena výhradně různými buněčnými metabolickými procesy. Myšlenka, že by energie mohla souviset s emocionálním uvolněním, je bohužel naprosto cizí lékařskému vědeckému myšlení. Pokud bychom se ponořili do historie popisu energie narazíme na fakt, že mnoho starověkých a alternativních léčebných metod se zmiňuje o tajemné síle, kterou nemůžeme změřit západními přístroji. Tato síla oživuje celý organismus a metafyzici je znají jako ,,neviditelnou energii“, hinduisté jako ,,pránu“ a Číňané jako ,,či“. Freud ji nazval ,,libidem“, Reich ji nazval ,, preanergií“ a Henri Bergson ji popisoval jako ,,životní energii“. Molekulární biologové, kteří se ve svých vědeckých výzkumech zabývali také touto problematikou, kam patří například Candace B. Perth, jsou přesvědčeni o tom, že tato utajená energie je vlastně volný tok informací, kterou přenášejí biochemické látky emocí, neuropeptidy a jejich receptory. Pokud jsou blokované nebo uchované emoce uvolněny nějakou terapeutickou metodou, dojde k vyčištění našich vnitřních drah, což pociťujeme jako energii. Léčitelé různých východních a alternativních způsobů doslova vidí mysl v těle, kde skutečně existuje a jsou i zběhlí v technikách, kterými ji mohou uvolnit, pokud je to nutné. Díky vlastním technikám jsou si jistí, že pokud jsou emoce vyjádřeny, z biologického hlediska to znamená že biochemické látky, které jsou živnou půdou pro emoce, volně proudí tak, že všechny systémy jsou sjednocené a tvoří celek. (Pert, 2016).
Neznám nikoho, kdo by po tomto stavu netoužil. Avšak se setkávám se spoustou lidí, kteří přicházejí hledat pomoc od depresí až tehdy, kdy už je nezbytné podpořit terapii psychofarmaky. Pokud se však člověk dostaví k terapeutovi včas, nebo přivede své dítě včas, může se těmto látkám vyhnout a využít jemnější a pro tělo přirozenější řešení. Dnes terapeutové disponují s mnoha terapeutickými technikami. Pojďme si však rozkrýt jednu, která pomáhá od úzkostí především dětem, u kterých je vznik zapříčiněn dlouhodobým nahromaděním emocí díky virtuálním hrám a stoupajícím hladině stresových steroidů.
Jedná se o somaticko- emocionální uvolnění, někdy nazýváno jako tělesná psychoterapie. Jak už název napovídá, je to kontaktní terapie prováděná ne terapeutem, ale rodičem. Jde o práci s tělem, kdy pomocí doteků se aktivuje pravá hemisféra, která nám pomáhá aktivovat a zbavovat se emočního nahromadění. Díky dotekům se tedy zapojí síla mysli prostřednictvím rozhovoru, což začne vytvářet jakousi smyčku léčení. Nejsilnější dotek je objetí, které je nám všem velmi dobře známé, a přesto se jaksi vytrácí z našich domovů a nejbližších vztahů. Výzkumy, jak moc spolu souvisí stres a objetí mají vše již dávno podloženy. V jedné studii zkoumali vliv opičí matky a její obětí mláďatům. Vytvořili napodobeninu opičí matky zkonstruovanou pomocí drátků a tkaniny, s lahví mléka místo prsou. Mláďata sice byla krmena, ale nikdo se jich nedotýkal, neobjímal je, nedržel je v náručí. Brzy se u mláďat objevily všechny známky traumatu a deprese, jak by se dalo očekávat vzhledem k tomu o čem jsme doposud mluvili. Ale mláďata se vyléčila, protože všechny stresové symptomy zmizely. Výzkumníci použili tzv. opičí terapeutku, jinou starší opici, která neustále objímala mláďata a tulila je k sobě. Takže co se vlastně stalo? Objetí narušilo zpětnou vazbu (popisovanou v předešlém článku), vyslala zprávu, že není třeba více steroidů a škody byly napraveny. Chronicky zvýšená hladina CRF zmizela. (Pert, 2016).
Může se nám to zdát banální a ono to opravdu je, co se dětské terapie úzkostí týče. Nemusíme ládovat dítě psychofarmaky, ani vitamínovými suplementy, stačí zařadit každodenní láskyplnou objímací terapii a zapojit k tomu rozhovor. Objetí však není všechno, co se musí napravit, aby pozitivní buněčná energie proudila správně. Tak jak postupné upadání objímání v rodinách, pomalu upadá i kvalitní vyživování dětí. Jednoduše, děti dnešní doby, mají takové přebytky, že si mohou dovolit odmítat předloženou stravu rodiči. Děti mají špatné stravovací návyky už od kojeneckého věku a později odmítají příjem zeleniny ale už i ovoce a všeho co obsahuje aspoň něco zdravého. Nebudeme rozebírat, jak strava ovlivňuje buněčné chování, to každý ví. Je však potřebné podotknout, že potraviny obsahují přirozené látky podporující například tvorbu serotoninu. U potravin se jedná o aminokyseliny, které přímo ovlivňují tvorbu neurotransmiterů. Pokud se dětem zařadí do jídelníčku banány, ananas, slunečnicová semínka, sója, krůtí kvalitní maso, ryby. Děti dostanou přirozenou dávku těchto látek do oběhu a serotonin se může vytvořit. Nejde ale jen o serotonin, jde i o jiné neurotransmitery, které pomáhají například ke klidnému spánku, k tomu, aby bylo dítě ve škole soustředěné. Jde o komplexní proces, který vyrovná všechny hladiny psychosomatického fungování. Pozitivní a nečekané bylo i zjištění, že u klientů, kteří podstoupili tuto terapii, bylo viditelné i zlepšení autoimunitních chorob. Rodiče dokonce přicházeli s tím, že díky tomu že se věnovali svým dětem a pravidelně je krmili kvalitními potravinami a objímali je v průběhu dne, se zlepšil stav i u nich samotných. Cítili se lépe, plni energie, v práci se jim začalo dařit a mnoho předešlých rodinných neshod zmizelo.
Celé bychom to mohli shrnou do zdravého životního stylu, ale co to v nás vyvolává? Většinou jde o představu nízkotučných jídel, režim každodenního cvičení, u dospělých vyloučení alkoholu a tabáku. I když jsou to všechno dobré, zdraví zlepšující strategie, to co většina z nás zanedbává je neustálá každodenní emoční péče o dítě a o sebe. Máme tendenci se soustředit na fyzické aspekty abychom se udrželi v kondici zvládající každodenní shon. Bohužel ignorujeme emocionální stránku, naše myšlenky a pocity, dokonce i svou duši. Nyní, s ohledem na nové poznatky o emocích a psychosomatické síti, je zřejmé, že i ony jsou součástí naší odpovědnosti za řízení našeho vlastního zdraví. Tendence ignorovat naše emoce je spojeno se starým způsobem myšlení, pozůstatkem doposud převládajícího postoje, který nás nutí se soustředit na fyzickou stránku zdraví. Emoce jsou však klíčovým prvkem v péči o sebe, protože nám umožňují vstoupit do rozhovoru těla a mysli. A jak to uděláme? V pomoci u dětí je vše popsáno výše a u dospělých je ještě jeden bonus a to ten, že se přiznáme k vlastním emocím a uznáme je za vlastní. Zlost, smutek, strach, to jsou všechno pocity, které jsou pro nás životně důležité pro naše přežití a v samotné podstatě nejsou pro nás škodlivé. Potřebujeme hněv, abychom určili hranice, smutek, abychom se vypořádali s našimi ztrátami a strach, aby nás chránil před nebezpečím. Pouze tehdy, když jsou tyto pocity odmítány, stávají se nebezpečnými pro naše tělo toxickými. Čím více je budeme popírat, tím více stoupá toxicita, která má často podobu výbušného uvolnění potlačených emocí. To znamená, že tyto emoce mohou být škodlivé jak pro nás, tak i pro ostatní, protože jejich projev se stává zdrcující, někdy dokonce násilnický. Takže tím, že si najdeme čas na to pomoci zpracovat emoce našim dětem a my sami necháme emocím volný průběh, se ty ,,špatné“ změní na ,,dobré“ a podle budhismu se pak osvobodíme od utrpení. Cílem všeho toho je udržet tok informací, neboli tok energie, přirozenou rovnováhu a fungování zpětnovazebního systému. Mnoho lidí zkoušející tyto metody již dnes žijí v jiné smysluplnosti života. Ustoupili od konzumerismu, obklopování se všemi různými nesmysly. Přestali své děti zahrnovat nepotřebnými hračkami a zničující elektronikou a raději používají své ruce a tělo k láskyplnému objetí všech členů rodiny. Nic na světě není krásnější než úsměv těch, které milujeme ze všeho nejvíce.
- Doidge, N. Váš mozek se dokáže změnit: CPress, 2012. ISBN 978-80-264-0111-7
- Fojtíková, Zuzana. Křehké hranice reality: O závislosti na počítačových
Hrách (online) c2002, (cit.20.dubna 2005). Zpracpval: Macek, Pavel. ICM IDM MŠMT. MŠMT –
oddělení : Virtuální drogy a patologické hráčství. Zdroj: www.scio.cz/indiv/rodina - a skola/2002 -
02/02 zavislost.htm.
- Pokorný, V., Telcová, J., Tomko, A. Patologické závislosti. 2. Vyd. Brno: Ústav psychologického
poradenství a diagnostiky r.s.Brno. 2002, s.194. ISBN 80- 86568 – 02 – 04.
- Janov, A. Primal Hearing : Career, 2006. ISBN-13:978-1-56414-916-9
- Janov, A. Beyond Belief : Published by reputation books, LLC, 2016. ISBN 978-0-9862031-7-6
- Pert, B.C. Molekuly emocí: ANAG 2016, ISBN 978-80-7554-049-2