Strach je sice pouhou emocí, nicméně jako převládající životní styl sráží člověka k zemi. Může sloužit našemu životu jako praktická obezřetnost, avšak pokud je iracionální, jde o vnitřní psychologický problém.
Určité strachy v životě potřebujeme a jsou považovány námi i společností za normální a užitečné. Proto strach z evolučního hlediska vznikl, byl nezbytnou podmínkou pro přežití. U člověka se poté díky rozumovým schopnostem promítl do pojmů výrazů, a dokonce i abstrakcí. Díky fantazii a představivosti pak mohou rašit nové a nové obavy.
Zatímco vina, stud a lítost představují minulost, strach plyne z očekávání zaměřeného do budoucnosti. Člověk může dokonce rozvinout i strach ze strachu samotného a z jeho projevů v psychice a v těle. Naučí se s ním sice žít, avšak ve chvíli, kdy nad ním ztratí kontrolu se může vystupňovat do hrůzy, děsu, a dokonce i ohromující paniky.
Klinické projevy strachu
klinicky se bázlivost projevuje jako úzkostné poruchy, fóbie, posttraumatické stresové poruchy, zábrany nebo jako přehnané kompenzační mechanismy jako je únik, závislost na druhých či závislost na návykových látkách.